Jak jsem už psala v předchozích článcích o prvních osadnících na Hranicích u Nových Hradů, hranické chalupy postavilo také pár sousedů z farnosti Stráž nad Nežárkou. Byli to bratři Dvořákovi, Václav Roděj, Tomáš Pivec a Bartoš Kocar. Tomáš Pivec z nich byl nejstarší.
Nemůžu říct, že byl Pivec úspěšný v založení rodu Pivec na Hranicích. Najít Tomáše Pivce jako prvního zakladatele chalupy č. 16 bylo to, co mám na čtení v matrikách tolik ráda. Jeho příběh už dnes nemůže nikdo znát a gramotná vrchnost mi pro jeho sestavení zanechala jen pár zápisů. Našla jsem ho v pozemkové knize a (bohužel) na první straně hranické knihy zemřelých. Jak vypadal Tomáš Pivec, jakým byl člověkem, to už dnes nezjistím, ale z dostupných zdrojů usuzuji, že na rozdíl od svých sousedů byl smolař.
Původ a první svatba Tomáše Pivce
Tomáš Pivec se narodil Petrovi a Marianě Pivcovým v Libořezích v úterý 8. října 1748. V mládí byl pravděpodobně na vojně, protože poprvé se žení až v 35 letech jako sirotek po otci podruhovi z Mníšku. Tomáš pojal za ženu Kateřinu, dceru libořezského chalupníka Blažeje Šindeláře. Nevěstě bylo 27 let a Tomáš s ní začal žít v Libořezích, kde se jim narodili dva chlapci, oba křtění jménem František. První zemřel ve třech měsících a druhý v roce a půl. Devět dní po narození druhého Františka jeho matka Kateřina zemřela na „přirozenou nemoc“ – mohla to být „přirozená“ horečka omladic? Vdovec Tomáš se ocitl bez manželky a s novorozencem. Tohoto polosirotka musela kojit jiná žena, protože František první rok svého života přežil.
Druhá svatba a příchod na Hranice
Tři měsíce po úmrtí Kateřiny se Tomáš Pivec oženil znovu. Bylo mu čtyřicet let, když si vzal 17. února 1789 čtyřiadvacetiletou Voršilu, dceru libořezského kováře Václava Serbuse a jeho ženy Žofie. Za rok po svatbě se jim v Libořezích č. p. 11 narodil syn Josef (*1790). Po jeho narození se Tomáš Pivec s rodinou přestěhoval na hranické pozemky a začal stavět chalupu č. 16. Na konci roku 1792 se Pivcovým narodil syn Martin, který zemřel ve třech letech. Není více toho, co o Tomáši Pivcovi psát, protože zemřel 26. prosince 1794 na horečku v chalupě č. 15 ve stáří 46 let. Tomáš Pivec – nabyvatel prvního ze tří „životů“ z pachtu na půdu v hranicích – prožil na Hranicích asi jen dva roky. Pár dní po jeho smrti přišel na svět jeho pohrobek František (5. ledna 1795), který se ani konce ledna nedožil.
Pivcův rod vymřel docela
Ze tří Pivcových dětí (od Tomáše a Voršily) zbyl jen syn Josef. Ten v roce 1811 sloužil v Údolí (Niederthal) a Terčině údolí (Holzparhof / Theresiental) a v roce 1814 v novohradském klášteře. Pak se úplně z knih vytratil. Byl by jediný nositel rodového příjmení Pivec na Hranicích.
Chalupa č. 16 – U Címlů (Zimmelů)
Vdově Voršile nezbylo nic jiného, než se znovu vdát – jak už to bývalo zvykem. Měla syny Josefa a Martina a potřebovala muže do tříživotního (teď už jen dvou) pachtu. V červnu 1795, tedy asi pět měsíců po úmrtí Tomáše Pivce, se jako 30letá vdova provdala za 22letého Matěje Zimmela (*1773) z Tuště (něm. Schwarzbach). Dočkali se spolu čtyř dětí: Franz (*1796), Anna (*1798), Mariana (*1800), Albert (*1803). Jediným pokračovatelem rodu, který začal hospodařit v chalupě č. 16, byl nejstarší syn Franz. Rodiče Matěj a Voršila Zimmelovi zemřeli poměrně brzo. Voršila už v roce 1813, kdy jí bylo 49 let a Matěj jen o rok později, kdy mu bylo asi čtyřicet let. Oba zemřeli na vodnatelnost.
Franz Zimmel
Franz se narodil 9. dubna 1796 v chalupě č. 15 a když se v roce 1814 stal sirotkem, bylo mu jen osmnáct let – podle tehdejších měřítek byl nezletilý. Byl jistým dědicem chalupy a pachtu, musel se oženit. Už v srpnu 1816 se oženil s dcerou hranického kováře Franze Maxy, která s rodiči žila ve vedlejší chalupě č. 17. Kateřina se Maxovým narodila ve Staňkově, Franze Zimmela si vzala ve 23 letech a porodila mu devět dětí. Z pěti dcer a čtyř synů vzešel pouze jeden mužský dědic chalupy a dvě dospělé dcery: Jan (*1819), Marie Anna (*1823) a Anna (*1836).
Překvapivou shodou náhod zemřeli sourozenci Jan a Marie Anna 10 dní od sebe. Podle matrik zemřelých byla příčinnou jejich náhlé smrti střevní horečka. Zemřeli v dubnu 1848. Marie Anna byla svobodná matka tří dětí (v době její smrti už žilo jen jedno děvčátko) a zemřela ve 25 letech. Janovi bylo 28 let.
Ještě než rodinu Zimmlů zasáhla střevní nákaza, měl Jan za sebou svatbu s Kateřinou Schneiderovou (1826 – 1906; z chalupy č. 2) a narodily se jim dvě dcerky.
Pro otce rodiny Franze Zimmla to musela být velká rána. Pochoval jediného dospělého syna a dceru. V chalupě mu zbyla mladičká snacha – nyní vdova Kateřina. Jelikož si ji Jan bral jako šestnáctiletou, byla z ní nyní dvaadvacetiletá vdova. Je nasnadě, co se muselo stát. Kateřina se provdala, či se musela provdat, účel byl jasný – praktický. Jejím druhým manželem se stal Matěj Maroušek, který se roku 1829 narodil v Hranicích, v chalupě č. 20, Kašparovi a Marii Marouškovým. Matěj s Kateřinou zplodil devět dětí – Kateřina za svůj život tedy povila jedenáct dětí.
U Maroušků
Než se posunu k další generaci a změním rodové jméno chalupy na Maroušek, musím ukončit životní pouť Zimmelových. Franz Zimmel a jeho žena Kateřina přežili všechny své děti až na jejich nejmladší Annu (1836-1910). Franz se dožil 76 let a zemřel na jaře roku 1873 a jeho žena dva roky na to dostala mrtvici – bylo jí požehnaných 82 let. Jejich nejmladší dítě, dcera Anna, se nikdy neprovdala, měla jednu nemanželskou dceru, a zřejmě ona dochovala staré rodiče v jejich chalupě.
Všechny děti Matěje Marouška a Kateřiny (roz. Schneider, ovd. Zimmel) se narodily po revolučním roce 1848, kdy došlo ke zrušení poddanství a zřízení obecní samosprávy. Mohli se tedy mnohem svobodněji pohybovat mimo bývalé panství třeboňské, než jejich předci, proto je nesnadné sledovat jejich další cestu.
Povedlo se mi zjistit, že z devíti dětí ztratili v dětském věku pouze děvčátko Annu v osmi letech pro tyfus. Další dvě dcery (Rosina a Františka) podlehly v dospělém věku tuberkulóze plic, aniž by se před tím provdaly. S jistotou mohu doložit, že čtyři Marouškovy děti (Barbora, Jan, František a Jakub) se dostaly až k oltáři a poslední dvě (Kateřina a Pavel) jsou pro mne naprosto ztracené. Perlička: Jan se oženil dvakrát a prvních dětí se dočkal až v 54 letech.
Matěj Maroušek stejně jako jeho dvě dcery podlehl plicní tuberkulóze. Zemřel v 71 letech, v roce 1900 v chalupě č. 16. Šest let poté se ve stejné chalupě rozloučili i s jeho ženou Kateřinou v jejích nedožitých 80 letech.
Maroušek ve 20. století
Potomci Matěje dál hospodařili v chalupě č. 16. Nejstarší Jan (zedník) možná sloužil na vojně, protože se poprvé oženil až ve čtyřiceti letech v Rapšachu, a odstěhoval se tam z Hranic. O Pavlovi se mi nepodařilo vůbec nic zjistit a František po svatbě s Marií Dvořákovou žil nedaleko – v chalupě č. 18. Nejmladší syn Jakub Maroušek se oženil v roce 1900 v Nepomuku u Jílovic s Rosinou Kopřivovou a právě jeho rodinu jsem našla v chalupě č. 16 při sčítání lidu v roce 1921.
A pokud chceme sáhnout ještě více do současnosti, tak v roce 1927, kdy se ženil Jakubův syn Jan, je v zápisu o jeho sňatku uvedeno, že stále žil v čísle šestnáct.
V roce 2025 chalupu vlastní paní Jana Havelková.