Když pokračujeme po cestě směrem od staveních Dvořákových (č. 13 a 14), našli bychom zde na začátku 19. století tři stavení (č. 15, 16 a 17), která tu postavili sousedé, kteří stejně jako bratři Dvořákovi přišli z farnosti Stráž nad Nežárkou.
Jmenovali se Václav Roděj (Hroděj v matrikách Stráže n. N.), Tomáš Pivec a Bartoloměj Kocar. Své manželky našli v místě svého rodiště. Nutno podotknout, že tito muži byli už poslední, kteří přišli ze strážské farnosti na Hranice. Určitě i proto si postavili chalupy blízko u sebe. Roděj, Pivec a Kocar byli až o generaci starší než bratři Dvořákovi. Nejstarší z nich byl Tomáš Pivec, o čtyři roky mladší byl Václav Roděj a nejmladší tedy byl Bartoš Kocar.
Chalupa č. 15
Václav Roděj
Václav Roděj má ve strážských matrikách uvedeno povolání „leinweber“ – pláteník. Na hranických pozemcích se však stejně jako ostatní jeho sousedé živil zemědělstvím.
Narodil se 27. února 1752 ve Stráži nad Nežárkou Prokopovi (1721-1766) a Marianě Hrodějovým a ve čtyřiadvaceti letech pojal za ženu 16letou kovářskou dceru Barboru Šanderovou (*1759), dceru Vavřince Šandery z Libořez. Po sňatku se ke své manželce přistěhoval do libořezského domu číslo 5 a zde se jim mezi lety 1777 – 1790 narodilo osm dětí. Poté, co se přestěhovali na Hranice, se jim zde narodilo ještě jedno dítě. Celkem bylo Rodějátek: 6 děvčat a 3 chlapci.
Nejstarší dcery Marie Anna a Veronika našly své manžele v rodině Kamišových z Trpnouze. Ostatní dcery Rodějových měly pár nemanželských dětí a postupně se z Hranic docela ztratily – jejich osud je neznámý. Nejmladší syn Václava a Barbory Rodějových, Josef – ten, který se jako jediné dítě narodil až v Hranicích – zemřel ve dvou letech na „oteklinu“. Starší jeho bratr Matěj skonal na prahu dospělosti na tuberkulózu. Zbyla jim jediná naděje na dědice – syn Vojtěch Roděj (1780 – 1848) – a ten si pro nevěstu došel taky ke Kamišovým.
Zakladatel chalupy č. 15 Václav Roděj zemřel 10. 10. 1810 (vskutku působivé datum) ve věku 58 let na „zatvrzení jater“. Barbora ho přežila o 29 let. Její život vyhasl v hranické chalupě v roce 1839, ve stáří 79 let.
Vojtěch Roděj
Vojtěch Roděj – dědic chalupy č. 15 – se narodil v Libořezích 8. dubna 1780. Na podzim roku 1807 si ve Dvorech nad Lužnicí vzal za ženu Annu Kamišovou (*1786), dceru Filipa a Anny. Anně Kamišové se tři měsíce před veselkou v Trpnouzi narodil nemanželský syn Vavřinec (*1807). Ani po svatbě ho Vojtěch neuznal za svého – nenechal se uvést v matrice jako jeho otec, ačkoli dospělý Vavřinec se v matrikách psal vždy jen s příjmením Roděj, nikoli po matce – Kamiš. Později ho legitimizoval, ale do matriky narození se zkrátka zapsat nedal.
Vojtěch s Annou přivedli na svět v chalupě č. 15 celkem jedenáct dětí (Anna jich tedy v životě porodila dvanáct)! Pět měli společných chlapců a šest děvčat, avšak devět z nich se jim dospělosti nedožilo. Jejich dvě vlastní přeživší dcery se jim neprovdaly: dcera Kateřina zemřela v 28 letech na tuberkulózu a Terezie se dvakrát vdala. Jediný, kdo po Vojtěchovi s Annou zbyl, byl právě výše zmíněný levoboček Anny – Vavřinec.
Vojtěch zemřel stár 67 let v roce 1848 a jeho žena rok před ním – bylo jí kolem 60 let.
Vavřinec Roděj
Vavřinec přišel na svět 11. srpna 1807 v domku na adrese Trpnouze 22 jako nemanželský syn Anny Kamišové, která se záhy pak provdala za Vojtěcha Roděje. Kdo byl Vavřincův otec, to se už nedozvíme, ale určitě jím nebyl Vojtěch Roděj. Vavřinec dostal jméno podle svátku svatého Vavřince, jenž se slaví 10. srpna.
Vavřinec, domácky Vávra, byl ženatý dvakrát. Nejprve se oženil v roce 1837 Marií Annou Dvořákovou z chalupy č. 14. Jejich manželství však trvalo jen dva měsíce. Devětadvacetiletá Marie Anna zemřela na „scharlach fieber“. S další svatbou Vávra ani tak nespěchal. Oženil se až sedm let poté jako 36letý vdovec. Za ženu si vzal o šestnáct let mladší sousedku z chalupy č. 21 – Alžbětu Tampierovou (*1823). Jejími rodiči byli Pavel Tampier a Marie Anna Vochozková (4x pradědeček a 4x prababička mého manžela).
Ačkoli Alžběta vstupovala do manželství jako velmi mladá, porodila Vavřincovi pouze tři děti. Byli jimi Jan (*1845-1900), Marie Anna (*1848) a Anna (1850-1850). Jan se stal dědicem chalupy a Marie Anna si vzala v roce 1868 Františka Marouška z desáté chalupy.
Vavřinec zemřel v roce 1885 ve věku 77 let. Jeho vdova Alžběta dožila v chalupě č. 15. Její čas přišel téměř dvacet let po Vávrovi. Zemřela v březnu roku 1904 ve věku 80 let!
Jan Roděj *1845
Jan vstoupil do manželství jako 24letý s místní dvacetiletou Evou Kovářovou (1849 – 1936) z chalupy č. 30. Jelikož matriky narozených jsou v roce 2025 dostupné online pouze do roku 1880, víme pouze o čtyřech dětech, které se jim narodily, a dále o nich víme, že všechny vstoupily do manželství. Byli to: Marie (*1870) provdaná Dvořáková, Kateřina provdaná Baborová (*1873), Jan (*1876) a Rosina provdaná Florianová (*1878).
Jan zemřel na tuberkulózu v posledních měsících 19. století. Jeho předčasný skon přišel v jeho 55 letech, 23. července 1900. Jeho vdova Eva se provdala čtyři roky na to za Ignáce Kroniku, bylo jí 54 let. Odstěhovala se k němu do Dvorů nad Lužnicí, kde zřejmě v roce 1936 zemřela.
Jan Roděj *1876
Poslední z generace Rodějových v online matrikách je jejich syn Jan (*1876), který byl sečten v roce 1921 v chalupě číslo 15 společně se svou ženou a šesti dětmi. Jan se ženil na Hranicích v roce 1903 a jeho manželkou se stala hranická Marie Trsková, stará 21 let. Společně měli nejméně sedm dětí.
