V předchozím článku jsem sepsala první osadníky na chalupách jedna až deset a pokračuji ve spise o dalších prvních obyvatelích hranických pozemků.
Stranou „Deseti Chalup“ se nachází dnes, stejně jako i dříve, dvě čísla popisná – jedenáct a dvanáct. Na mapách je toto místo popsáno obecným názvem „U Bavlnků“.
Chalupa č. 11
V tomto příběhu bude hodně Alžbět, proto si dejte pozor, ať se neztratíte. Vypadá to, že našemu předkovi z jedenácté chalupy to jméno bylo souzené 🙂
Kniha dominikálních pozemků revíru Hranice z roku 1790 uvádí jako prvního nájemce pozemku Adalberta (Vojtěcha) Schneidera (cca 1740 – 1825), který dostal tak jako všichni osadníci pozemek do nájmu na tři životy. O Vojtěchovi jsem se již zmínila v předchozím článku u druhé chalupy (tu osadil Martin Schneider – synovec Vojtěcha). Vojtěch se narodil kolem roku 1740 ve Dvorech nad Lužnicí Melicharovi a Alžbětě Schneiderovým. V roce 1761 se oženil se suchdolskou Alžbětou Harazímovou a byl s ní u Harazímových v podružství. Z jejich manželství vzešlo osm dětí, ale pouze tři dcery přežily do dospělého věku. Jmenovaly se Eva, Marie Anna a Alžběta. Evu provdali ještě v Suchdole za Ondřeje Vochosku (ti spolu osadili chalupu číslo 18). S manželkou a dvěma neprovdanými dcerami se Vojtěch přestěhoval v roce 1790 na Hranice. V té době mu bylo asi padesát let. Byl nejstarším příchozím osadníkem.
Už dva roky po příchodu na Hranice vdal svou 23letou dceru Marii Annu za 28letého Blažeje Trochlila, syna Víta Trochlila, kteří bydleli v chalupě hned vedle na čísle dvanáct. V roce 1802, kdy bylo Vojtěchovi něco přes 60 let, provdal svou poslední dceru Alžbětu za Mikuláše Bínu, synka z chalupy „od Blažků“ – chalupy číslo 4. V ten rok chalupa přestala být Vojtěcha, ale plně přešla na Bínovic Mikuláše a jeho novou rodinu. Od té doby na jedenáctce hospodařili Bínovi. Zde se v roce 1879 narodil pradědeček mého manžela Josef Bína a ještě než se přestěhoval se svou ženou Marianou rozenou Tampierovou do Obory, tak v chalupě číslo 11 přišel na svět prastrýc Toník (1908 – 1987).
Ještě se musíme podívat zpátky na Vojtěcha Schneidera a zakončit jeho životní pouť. Šest let po příchodu na Hranice mu zemřela žena Alžběta na vysílení ve věku 59 let. Čtyři měsíce na to se Vojtěch znovu oženil. Jeho druhou ženou byla Alžběta Kubalová od Mladošovic – v té chvíli 31letá a také vdova. Vojtěchovi táhlo na šedesátku a Bětě bylo málo přes třicet – spolu se dočkali svých tří dětí – Jana, Marianny a Vavřince. Zůstala jim jen Mariana, která se vdala až před čtyřicítkou (v roce 1839) zas zpátky do Dvorů, odkud Schneiderovi před padesáti lety přišli na Hranice.
Ačkoli Vojtěch předal chalupu už v roce 1802, zemřel až v roce 1825. Dožil se asi tak 85 let, což v tehdejší době byl metuzalémský věk. Nejspíš v té době nežil již nikdo, kdo by věděl, kolik Vojtěchovi bylo let a kdy se narodil. Přestárlého Vojtěcha sužovaly „křeče v žaludku“, na které podle matriky zemřel. Když ho pohřbili, zapsali do matriky zemřelých jeho věk odhadem; 98 let. Jeho „mladá“ druhá žena Alžběta přežila Vojtěcha jen o šest let. Ve věku 65 let odešla na „píchání v boku“ – což mohlo být docela vše od zánětu slepého střeva, parazitů, kamenů, zauzlení střev, otravu až po rakovinu.
V roce 1921 zde žila výminkářka a praprababička mého manžela Rozína Bínová (*1857) se synem Adolfem (*1902). Rozína se narodila jako Kovářová v chalupě č. 6. Vzdala si v roce 1875 Matěje Bínu z jedenáctky a přestěhovala ze z rodného domu k němu. Spolu měli šest dětí, z nichž jim zbyli Josef (pradědeček mého manžela), Marie a Adolf. Matěj Bína chybí na sčítacím archu v roce 1921, jelikož byl už deset let po smrti. Podlehl v 58 letech chronické bronchitidě.
Chalupu číslo jedenáct ve sčítacím roce vlastnil František Macho s Marií Machovou, rozenou Bínovou. Právě tou jedinou přeživší dcerou Rozíny a Matěje Bíny.
